Únor 2018

Referendum v Česku a pohádka o švýcarském příkladu

7. února 2018 v 13:06 | LLF a internet
To že nejsme Švýcaři, chápe asi opravdu každý, ne každý už ale chce pochopit, že referendum v ČR není stejné jako referendum ve Švýcarsku

Referenda na celostátní úrovni existují v ústavách řady jiných zemí postavených na zastupitelské demokracii, ale používají se jen zcela výjimečně! Srovnávání s přímou demokracií ve Švýcarsku, v evropských poměrech skutečně jen ojedinělou, je zcela zavádějící. V zemi panují úplně jiné ústavní poměry, je zde slabá centrální vláda a silné postavení kantonů.

Přímá demokracie má ve Švýcarsku také dlouhodobou tradici a po celá staletí se vyvíjela na obecní a kantonální úrovni, než se v roce 1848 referenda stala součástí ústavy pro celou konfederaci. V této alpské zemi panuje dlouhá historická kontinuita, vysoká míra decentralizace státní správy, jiná politická kultura a z toho vyplývající vysoká odpovědnost lidí, kteří se podrobně a do hloubky zajímají o politické dění.

Právě díky této tradici Švýcaři rozhodují spíše ve prospěch celku než ve svůj vlastní. Proto v referendech odmítají populistické návrhy, jako je delší dovolená, zavedení základní mzdy nebo penzijní reforma spojená s ekonomicky problematickým zvýšením důchodů. A nyní si položme otázku, jak by asi podobná referenda, mající přímé dopady do podnikatelské sféry či veřejných rozpočtů, dopadla u nás? Co by se asi kolem těchto nákladných kampaní odehrávalo? Pokud nemáte hlavu úplně zastrčenou někde v zadní části těla (o čemž mnohdy pochybuji minimálně u 70% občanů ČR) pak si dokážete představit, co by se asi u nás dělo - viz. poslední prezidenské volby.

Referendum má v České republice z výše uvedených důvodů smysl na komunální úrovni, protože lidé mohou ovlivňovat důvěrně známé prostředí, ve kterém žijí a to se ještě přikláním k výraznému omezení jako zákaz hlasování lidem, kteří jsou na sociálních dávkách, jsou ve výkonu trestu a nebo lidem, kteří dosáhli důchodový věk, pobírají pouze starobní důchod a jsou tudíž klienti státu.

Hypertrofovaná přímá demokracie v našich podmínkách neznamená všelék na řešení problémů společnosti. Tlak na přímou volbu prezidenta byl vyvolán většinovým veřejným míněním těch Čechů o kterých jsem se zmínil výše.
Vývoj však šel jiným směrem. Z přímé volby prezidenta se stala dryáčnická reality show míjející skutečné kompetence hlavy státu. Volební zákon je přitom bezskrupulózně obcházen, o čemž svědčí "tvrdíkovské" vyúčtování masivní (ne)kampaně Miloše Zemana, podporovaného jeho kontroverzními přáteli. Žádná zázračná katarze se nekonala. Přímá volba pouze přispěla k vybičování atmosféry v zemi a rozdělení společnosti, kdy se emoce přenášejí až do rodinných mikrosvětů.

A nyní nám tady Okamura slibuje všelék. Co ale nastane? Vzedmutí emocí, manipulace veřejným míněním, šíření dezinforamcí. Přičteme-li neschopnost většiny Čechů se v tomto moři názorů a informací postavwených na lži a plopravdách, vznikne nejen ještě větší polarizace společnosti, ale ttaké silné zapojení mediálně vlivných zájmových skupin, včetně odborů. A to už je jen krůček ke gerilové "občanské válce"

Mír s námi
LLF


Čerpáno z článků komentátora J. Sezemského